Dnešní článek bude o tom, jak je dobré nemít peníze :-) Asi to zná spousta z vás - člověk se těší na nový dům, všechno promýšlí do posledního detailu, vybírá nábytek, doplňky, koberce, aby všechno bylo tak, jak si to vysnil. A pak přijdou nečekané výdaje a najednou je rezerva na vybavení domu pryč. To se stalo i nám. Naštěstí jsme měli nějaký nábytek schovaný z předchozího bytu (i když jsme moc nepočítali, že ho ještě využijeme). Já jsem z toho samozřejmě byla smutná, všechno to plánování mi zabralo spoustu času, těšila jsem se a najednou to bylo v nedohlednu, na všechno budeme muset složitě šetřit. A teď, s ročním odstupem jsem za to svým způsobem ráda. Tahle situace nás donutila improvizovat, vymýšlet, vyrábět, hledat po bazarech staré kousky a vdechávat jim nový život. V jídelně i na terase máme nábytek z palet, starý stůl z chalupy, v ložnici skříň z bazaru, štafle... Začíná mi docházet, že tohle je možná styl, ve kterém jsem se našla. Že kdybych měla všechno jako z katalogu, dům plný designových kousků, necítila bych se tam tak dobře, jako mezi věcmi, na kterých jsem se sama podílela.
A tady je náš nejnovější přírůstek do ložnice - noční stolek ze třicátých let. Asi jste si všimli, že se mi líbí jednoduchost, čisté linie a neutrální barvy. Ale na druhou stranu mám ráda ornamenty, secesi, práci Josipa Plečnika nebo Jana Kotěry. No jo, trochu schizofrenní vkus, já vím. Když jsem v bazaru našla tenhle stolek s krásným secesním ornamentem za pár šlupek, nemohla jsem ho tam nechat. A protože nechci, aby to u nás bylo jako ve starožitnictví, dala jsem mu nový nátěr světle mintovou barvou. Krásně prokoukl. Pověsila jsem k němu geometrického jelena od Ma Maison Blanche (další jelen do sbírky, juchú!), který se perfektně hodí k origami lampě a našemu geometrickému povlečení a krásný koutek je na světě!